Znáte ty rána či večery, kdy sledujete zprávy a jen vás vynervuje, co zase ta politická reprezentace provedla? Kdy se vám svírá hrdlo z emotivních fotek z nedávné přírodní katastrofy?

Nejdříve Tim Ferriss (kniha Čtyřhodinový pracovní týden) a později Leo Babauta (kniha Soustředění) mě šokovali tím, že zprávy vůbec nesledují a v životě jim to nechybí. Zdálo se mi to nadsazené a nemožné. Média se na nás valí ze všech stran, je přece tolik důvodů proč je sledovat. V té době jsem snad každý den sledoval zprávy (televizní nebo internetové) a měl potřebu být o všem důležitém informován. Před zhruba rokem a půl jsem na dovolené nejméně 2 týdny žádné zprávy nesledoval a vůbec mi to nechybělo. To mne přesvědčilo přejít na "mediální ignoraci".

Již nejméně 1 a půl roku nesleduji zprávy a nenavštěvuji zpravodajské servery. Nechybí mi to - naopak! Od té doby se netrápím tím, co nedokážu ovlivnit. Žiji jen v tom co mne zajímá a co mohu změnit či využít. Žije se mi lépe a šťastněji.

Nejvíce jsem se bál, že mi při ignoraci médií něco unikne. Ano, unikne mi skoro vše. Ale nikdy mi to nechybělo. Ty opravdu důležité zprávy se ke mne vždy dostanou prostřednictvím přátel (a klidně jim přiznám, že je to pro mne novinka a že zprávy nesleduji). Věřím, že jsou profese, kde zprávy sledovat musíte. Domnívám se ale, že často vše sledujeme, protože chceme a ne protože musíme.

Díky mediální ignoraci se také naprosto vyhnete informacím o tom, jaké super zázračné diety byly opět vynalezeny či jaké super zajímavé výzkumy typu "jak často muži myslí na sex" vědci provedli. A věřte že budete jen rádi.

Tip: Chcete-li to zkusit, nezačínejte postupným vypouštěním různých zdrojů zpráv, ale omezte všechny. Brzy pocítíte lepší pocit ze sebe i světa. Uvidíte, jak se lidé sledující zprávy trápí vším možným, ale vám se bude úzkost či zlost většinou vyhýbat. A třeba ne, ale za pokus to stojí.