Posterous theme by Cory Watilo

Zvládnutí úzkosti při pracovním přetížení

Všem se nám jistě občas stává, že toho máme opravdu hodně. Stav přetížení nám svírá hrdlo. Už jen pomyšlení na hromadu povinností vyvolává stres. V těchto okamžicích máme často problém se stíháním operativy, takže se ani nevěnujeme důležitým úkolům (žábám – více zde) a z toho cítíme po nějaké době ještě hlubší úzkost, jelikož nám dochází , že se vlastně nikam neposouváme.

I přes všechny znalosti z příruček o timenamagementu, GTD, ZenHabits aj. je velmi těžké se s tím vypořádat. Podobný stav zažívám v posledních dvou týdnech a zde je pár tipů na zásady, které mi velmi pomáhají toto období zvládnout:

1. Stres je třeba vypustit ventilem

Každý má na vypouštěcí ventil jiný. Já v těchto chvílích zásadně neodkládám sportovní aktivity. Přestože jsem pod tlakem a hodí se každá hodina k řešení úkolů, sport neodkládám. Jsem vášnivý běžec a při běhání dokážu nemyslet na úkoly. (podobně jsem to měl dříve s fitkem či boxem)

2. Každodenní zhodnocení

Přestože mám mnohdy pocit, že celý den něco řeším a přitom se k důležitým věcem nedostávám, snažím se v rámci mých každodenních stručných zápisků do deníků poznačit vše důležité, co jsem předchozí den řešil a co mne potkalo (jak pracovní tak osobní věci). Na každém důležité avšak nepříjemné situaci se snažím poznačit něco pozitivního (co to přineslo mi osobně nyní či do budoucna).

3. Provedení důležitého úkolu

I když mám ráno seznam úkolů k prasknutí, vždy než začnu pracovat, vyberu 1-3 důležité úkoly, které chci ten den zvládnout. Většinou je řeším dříve, než přejdu k ostatním věcem (červeným e-mailům, zpožděným úkolům apod.). Je opravdu důležité si vybrat ráno alespoň jeden důležitý úkol a ten splnit. Po splnění důležitého úkolu budete mít lepší pocit, přestože večer odcházíte z práce s desítkami nevyřízených e-mailů.

4. Vztahy

I přes nedostatek času je důležité se alespoň chvíli každý den odpoutat od práce a úkolů a věnovat partnerce či rodině. (S tímto mám asi největší problém - promiň Evi, pracuji na tom.)

5. Dýchání

Několikrát během dne se alespoň na minutu či dvě zastavím a zhluboka pomalu dýchám. Na nic při tom nemyslím. Pak se vrátím k úkolům. Je to opravdu zázračné.

 

Toto je pět jediných a nejdůležitějších věcí, na které se v období přetížení soustředím. Ostatní zásady při tom často dávám stranou a vracím se k nim až se situace zlepší.

 

Jak využít návyky a strach ze změny

Jsem vášnivý běžec a díky běhu jsem si dnes uvědomil jak silný dokáže být strach ze změny a návyk.

Běhám více než rok a vždy jsem běhal venku. Navykl jsem si při běhání na venkovní prostředí, na určité trasy, na samotu. Z běhání na pásu v prostředí fitcentra jsem měl strach. Kvůli silných mrazů jsem byl opravdu donucen začít běhat ve fitcentru. Po dvou týdnech jsem si na to tak navykl, že jsem si už nedovedl představit běžet venku (v mrazech).

Všiml jsem si, že něco podobného uplatňuji ve sportu, životosprávě i v práci. Jakmile jsem zavedl pravidelný rozvrh cvičení, mám při vynechání špatný pocit – ne výčitky, prostě mi pak vynechaný sport chybí. Jakmile jsem si navykl na zdravou stravu a sacharidovou dietu, dělá mi radost její dodržování. Jakmile jsem si v práci navykl na každodenní snídání žáby (plnění velkého úkolu každé ráno) a každodenní jízdní řád (pravidelný rozvrh činností) začalo to fungovat naprosto automaticky. (více o snídání žáby a jízdním řádu v článku Jak na úkoly? Dostaňte to z hlavy, snězte tu žábu a vytvořte si jízdní řád!)

Vzpomínám si, jak jsem nikdy nechtěl žít v městě, kde nyní žiji. Dnes si nepředstavím, že bych se měl přestěhovat. Dřív jsem nesnášel běhání, dnes s dobrým pocitem uběhnu 25 km. Dřív jsem neměl rád seznamování s cizími lidmi, dnes si nepředstavím někoho nového občas nepoznat. Tak bych mohl pokračovat.

Je známo, že návyky a strach ze změny lidi velmi omezuje. Mnohem zajímavější to ale je, když tento fakt dokážete využít

Je to jednoduché – stačí určitou činnost provádět pravidelně a vyčkat až se z ní stane návyk. Kdy se tak stane bude hodně individuální – obecně si ale myslí, že se jedná o 2-6 týdnů. A nezapomeňte, že nejtěžší je se odhodlat a začít. Pak už to jde samo.

Tipy, kde lze návyky využít:

  • životospráva (sport, strava, spánek, otužování)
  • práce (plnění důležitých úkolů, komunikace, operativa)
  • vztahy (činnosti s partnerem, setkávání s přáteli a rodinou)
  • vzdělávání (studium, četba)
  • pozitivní myšlení

Co mám rád na běhání

Když běžím, jen běžím. Můžu se snažit nad lecčím přemýšlet, ale stejně se myšlenky za chvíli přeruší. Mohu na něco myslet, ale stejně během chvíle opět nemyslím na nic. Při běhání mi hlavou prolétává tisíce myšlenek a přitom žádná. Jakoby každá před dopadem na své "přemýšlecí místo" byla rozdupána. Když se pokouším přemýšlet nad prací, stejně nic nevymyslím. Proto mám rád běhání.

Když běhám, jsem pouze sám se sebou a má hlava je přítomna. To jsem při žádném jiném sportu nepoznal. Po 1 až 2 hodinovém běhu se ptám, co vlastně hlava celou dobu dělala. Přemýšlela nad spoustou věcí a žádnou nedomyslela. 

Jediné na co se má hlava při běhu dokáže soustředit je běh samotný.

Půst jako cesta k větší spokojenosti

Půst je znám od pradávna zejména v náboženství. Nejznámější je pravděpodobně muslimský Ramadán nebo křesťanské Velikonoce.

Novodobý půst může být využíván ke zkvalitnění života na podobných principech jako ten náboženský. Podstatou postění se je odmítání určité potravy, činnosti, věci apod. po určitou dobu s cílem se poté vrátit zpět se k odmítanému a mít z toho znovu větší užitek.

Půst může být také jednoduchou cestou k brzdění zvyšování životní úrovně, se kterou se přímo váže také zvyšování životních nákladů. Logika je jednoduchá. Jakmile si dopřáváme kvalitnější a větší věci, stanou se pro nás po čase standardem. Chceme-li mít zase větší užitek, často musíme sáhnout zase po dražších věcech a tento koloběh je prakticky nekonečný až narazíme na strop v příjmech.

Půst můžete zkusit aplikovat všude tam, kde cítíme chuť zakoupit něco o úroveň vyššího, ale říkáte si „opravdu to potřebuji?“. Půst potřebu často buďto oddálí nebo vyvrátí.

Neříkám, že půst je potřebný nebo že zvyšování životní úrovně je špatné. Může to být ale zajímavá zkušenost. Pro mne jí půst je.

Půst aplikuji např. na částech potravy, alkoholu, autě, době na internetu, době na soc.sítích nebo délku spánku.

Jak na úkoly? Dostaňte to z hlavy, snězte tu žábu a vytvořte si jízdní řád!

Uvědomil jsem si (a nějakou dobu to trvalo), že nežiji jen pro práci. Chtěl jsem mít více volného času na koníčky či odpočinek, ale s neustále se rozrůstající firmou se rozrůstala i fronta úkolů a délka mé pracovní doby. Před 2-3 roky (postupně) jsem se začal zabývat tím, jak pracovat méně a udělat více. Prostudoval jsem mnoho knih a technik a vytvořil si vlastní pravidla, postupy a nástroje. Mám-li z nich doporučit tři nejdůležitější, jsou to tyto:

1. Dostaňte to z hlavy!

Zdrojem největšího stresu je právě naše hlava – buď nám stále připomíná, že musíme něco udělat (a to nás děsí), a nebo nám to připomene až když je pozdě. Dostaňte to z hlavy a uleví se vám. Stačí jednoduchý seznam (klidně v Excelu, na papíru, nebo v pokročilejší aplikaci – já používám Doit.im). Kdykoliv vám hlava připomene, že něco musíte udělat, napište to na seznam (pokud to tam ještě není). Časem si budete jisti sami sebou, že máte vše na seznamu. Hlava vás pak přestane „strašit“.

Pokročilejší podoba seznamu:
Aby seznam nebyl spleť velkého množství nesetřízených úkolů, můžete časem svůj systém rozšířit o kontext, projekt a čas.

Díky určení kontextu „kde či kdy budu úkol dělat si můžete zobrazit např. vše, co chcete vyřídit ve městě, až vyjedete z kanceláře, či komu máte volat, až se budete věnovat telefonování. Používám minimální množství kontextů: 
  • Práce
  • Doma / osobní
  • Telefon / e-mail
  • Pochůzky
  • Žába
Máte-li více úkolů, co spolu souvisí, s největší pravděpodobností se jedná o úkoly jednoho celku – úkoly projektu. Zavedete-li u úkolů definici projektu, budete mít v seznamu maximální pořádek.

Ke každému úkolu je možné také definovat, kdy jej chcete dělat a kdy má deadline. To vám pomůže s organizací času a priorit (pokročilé nástroje vám tak zobrazí, co byste měli dělat zrovna dnes).

2. Snězte tu žábu!

Pravděpodobně jste se zarazili u kontextu pojmenovaném Žába. Takto označuji úkoly, které jsou pro mne nejdůležitější.

Žábou jsou úkoly, které nás nejvíce posunout dopředu. Tyto úkoly vyžadují největší koncentraci a z jejich splnění máme největší užitek. Paradoxně jsou to nejčastěji úkoly, které se nám nejvíce nechce dělat a tak je odkládáme. Tyto úkoly mohou vyžadovat 20 minut času, ale klidně i desítky hodin. V druhém případě si žábu předem rozporcujte a jezte kousek každý den.

Snědení žáby by měla být první věc, kterou každý den v práci uděláte. Ještě před tím, než zapnete e-mailového klienta, než otevřete zpravodajské servery, než začnete Facebookovat apod. Při této činnosti zkuste maximálně eliminovat všechna přerušení (e-mail, telefon, kolegové, instant messaging, ...).

Garantuji vám, že pokud každý den splníte jeden takový úkol (nebo alespoň jeho část) změní se vám život. Jednak plněním důležitého posouváte věci dopředu namísto stálého zabředávání do operativy, ale také budete cítit obrovské uspokojení ze sebe sama.

Brian Tracy (v knize Snězte tu žábu) uvádí, že pokud sníte každý den na snídani žábu, vše další už bude ten den banálně jednoduché. Je to opravdu tak.

A ještě jednou zdůrazňuji: neotvírejte e-mailového klienta dříve, než bude žába daného dne snědena! (pokud už jej otevřít musíte, nestahujte novou poštu nebo ji ignorujte)

3. Vytvořte si jízdní řád

Stereotyp je zázračná věc. Cokoliv co děláme pravidelně se stává automatickým a méně problémovým. To přesně potřebujete. Rozvrhněte si den na několik úseků podle činností, které budete dělat. Ve vašem dni by mělo být: snídání žáby, vyřizování e-mailů/telefonů, vyřizování ostatních úkolů mimo žáby, vyřizování operativy, pochůzky (vyjížďky či schůzky – možná ne každý den).

Můj jízdní řád práce vypadá nějak takto:
8.30 – 10.30 Žába
10.30 – 12.30 Operativa + e-maily a telefony
12:30 – 13:00 Oběd
13:00 – 15:00 Ostatní úkoly mimo žábu + pochůzky (jsou-li) + e-maily a telefony
15:00 – 17:00 Ostatní úkoly mimo žábu + operativa (+ aktualizace stavů úkolů, příprava žáby na druhý den)

Váš jízdní řád může vypadat úplně jinak. Doporučuji vám si jej připravit a držet se jej. A pokud ne, tak si alespoň rezervujte ranní období na žábu. 

Problémem může být, jak to s žábou a jízdním řádem udělat, když to práce nedovoluje (= musíte být stále na mailu/telefonu či stále komunikovat s kolegy). Někdy je to opravdu těžké. Doporučuji probrat s nadřízeným (možná i kolegy) jaký je váš záměr a proč potřebujete ranní „nepřerušování“. Pokud se nesetkáte s pochopením, nezbývá než chodit do práce dříve a zkusit si za to vyjednat i dřívější odchod (což by vzhledem k nárustu výsledků, který bude brzy vidět, neměl být problém). Nebo žábu dělat až v pozdním odpoledni – to ale vzhledem k ubývající energii nedoporučuji.

Zajímá vás více osobní produktivita? Doporučuji následující literaturu (možná i v tomto pořadí):
  1. Zen a hotovo (Leo Babauta)
  2. Čtyřhodinový pracovní týden (Timothy Ferriss)
  3. Soustředění (Leo Babauta) 
  4. Snězte tu žábu! (Brian Tracy)

Mediální ignorace: Netrápím se tím, co nemohu ovlivnit

Znáte ty rána či večery, kdy sledujete zprávy a jen vás vynervuje, co zase ta politická reprezentace provedla? Kdy se vám svírá hrdlo z emotivních fotek z nedávné přírodní katastrofy?

Nejdříve Tim Ferriss (kniha Čtyřhodinový pracovní týden) a později Leo Babauta (kniha Soustředění) mě šokovali tím, že zprávy vůbec nesledují a v životě jim to nechybí. Zdálo se mi to nadsazené a nemožné. Média se na nás valí ze všech stran, je přece tolik důvodů proč je sledovat. V té době jsem snad každý den sledoval zprávy (televizní nebo internetové) a měl potřebu být o všem důležitém informován. Před zhruba rokem a půl jsem na dovolené nejméně 2 týdny žádné zprávy nesledoval a vůbec mi to nechybělo. To mne přesvědčilo přejít na "mediální ignoraci".

Již nejméně 1 a půl roku nesleduji zprávy a nenavštěvuji zpravodajské servery. Nechybí mi to - naopak! Od té doby se netrápím tím, co nedokážu ovlivnit. Žiji jen v tom co mne zajímá a co mohu změnit či využít. Žije se mi lépe a šťastněji.

Nejvíce jsem se bál, že mi při ignoraci médií něco unikne. Ano, unikne mi skoro vše. Ale nikdy mi to nechybělo. Ty opravdu důležité zprávy se ke mne vždy dostanou prostřednictvím přátel (a klidně jim přiznám, že je to pro mne novinka a že zprávy nesleduji). Věřím, že jsou profese, kde zprávy sledovat musíte. Domnívám se ale, že často vše sledujeme, protože chceme a ne protože musíme.

Díky mediální ignoraci se také naprosto vyhnete informacím o tom, jaké super zázračné diety byly opět vynalezeny či jaké super zajímavé výzkumy typu "jak často muži myslí na sex" vědci provedli. A věřte že budete jen rádi.

Tip: Chcete-li to zkusit, nezačínejte postupným vypouštěním různých zdrojů zpráv, ale omezte všechny. Brzy pocítíte lepší pocit ze sebe i světa. Uvidíte, jak se lidé sledující zprávy trápí vším možným, ale vám se bude úzkost či zlost většinou vyhýbat. A třeba ne, ale za pokus to stojí.

Mám rád když sněží

Když sněží, celý svět jakoby se zastavil. Auta jezdí pomaleji, lidé chodí pomaleji. Vteřinová ručička hodinek se pohybuje pomaleji.

Rád odhrabuji sníh z auta. Opravdu si to užívám. Baví mě pomalá jízda. Dřív jsem byl z jízdy po zasněžené dálnici rychlostí 50km/h roztěkaný a nervózní. Dnes si to užívám.

Před pár dny jsem běžel poprvé na sněhu. Těch 9 km v chumelenici bylo úžasných.

Není to tak dávno, kdy jsem si přál žít v teplých krajinách. Toto by mi ale zcela určitě chybělo.