Všem se nám jistě občas stává, že toho máme opravdu hodně. Stav přetížení nám svírá hrdlo. Už jen pomyšlení na hromadu povinností vyvolává stres. V těchto okamžicích máme často problém se stíháním operativy, takže se ani nevěnujeme důležitým úkolům (žábám – více zde) a z toho cítíme po nějaké době ještě hlubší úzkost, jelikož nám dochází , že se vlastně nikam neposouváme.

I přes všechny znalosti z příruček o timenamagementu, GTD, ZenHabits aj. je velmi těžké se s tím vypořádat. Podobný stav zažívám v posledních dvou týdnech a zde je pár tipů na zásady, které mi velmi pomáhají toto období zvládnout:

1. Stres je třeba vypustit ventilem

Každý má na vypouštěcí ventil jiný. Já v těchto chvílích zásadně neodkládám sportovní aktivity. Přestože jsem pod tlakem a hodí se každá hodina k řešení úkolů, sport neodkládám. Jsem vášnivý běžec a při běhání dokážu nemyslet na úkoly. (podobně jsem to měl dříve s fitkem či boxem)

2. Každodenní zhodnocení

Přestože mám mnohdy pocit, že celý den něco řeším a přitom se k důležitým věcem nedostávám, snažím se v rámci mých každodenních stručných zápisků do deníků poznačit vše důležité, co jsem předchozí den řešil a co mne potkalo (jak pracovní tak osobní věci). Na každém důležité avšak nepříjemné situaci se snažím poznačit něco pozitivního (co to přineslo mi osobně nyní či do budoucna).

3. Provedení důležitého úkolu

I když mám ráno seznam úkolů k prasknutí, vždy než začnu pracovat, vyberu 1-3 důležité úkoly, které chci ten den zvládnout. Většinou je řeším dříve, než přejdu k ostatním věcem (červeným e-mailům, zpožděným úkolům apod.). Je opravdu důležité si vybrat ráno alespoň jeden důležitý úkol a ten splnit. Po splnění důležitého úkolu budete mít lepší pocit, přestože večer odcházíte z práce s desítkami nevyřízených e-mailů.

4. Vztahy

I přes nedostatek času je důležité se alespoň chvíli každý den odpoutat od práce a úkolů a věnovat partnerce či rodině. (S tímto mám asi největší problém - promiň Evi, pracuji na tom.)

5. Dýchání

Několikrát během dne se alespoň na minutu či dvě zastavím a zhluboka pomalu dýchám. Na nic při tom nemyslím. Pak se vrátím k úkolům. Je to opravdu zázračné.

Toto je pět jediných a nejdůležitějších věcí, na které se v období přetížení soustředím. Ostatní zásady při tom často dávám stranou a vracím se k nim až se situace zlepší.

Jsem vášnivý běžec a díky běhu jsem si dnes uvědomil jak silný dokáže být strach ze změny a návyk.

Běhám více než rok a vždy jsem běhal venku. Navykl jsem si při běhání na venkovní prostředí, na určité trasy, na samotu. Z běhání na pásu v prostředí fitcentra jsem měl strach. Kvůli silných mrazů jsem byl opravdu donucen začít běhat ve fitcentru. Po dvou týdnech jsem si na to tak navykl, že jsem si už nedovedl představit běžet venku (v mrazech).

Všiml jsem si, že něco podobného uplatňuji ve sportu, životosprávě i v práci. Jakmile jsem zavedl pravidelný rozvrh cvičení, mám při vynechání špatný pocit – ne výčitky, prostě mi pak vynechaný sport chybí. Jakmile jsem si navykl na zdravou stravu a sacharidovou dietu, dělá mi radost její dodržování. Jakmile jsem si v práci navykl na každodenní snídání žáby (plnění velkého úkolu každé ráno) a každodenní jízdní řád (pravidelný rozvrh činností) začalo to fungovat naprosto automaticky. (více o snídání žáby a jízdním řádu v článku Jak na úkoly? Dostaňte to z hlavy, snězte tu žábu a vytvořte si jízdní řád!)

Vzpomínám si, jak jsem nikdy nechtěl žít v městě, kde nyní žiji. Dnes si nepředstavím, že bych se měl přestěhovat. Dřív jsem nesnášel běhání, dnes s dobrým pocitem uběhnu 25 km. Dřív jsem neměl rád seznamování s cizími lidmi, dnes si nepředstavím někoho nového občas nepoznat. Tak bych mohl pokračovat.

Je známo, že návyky a strach ze změny lidi velmi omezuje. Mnohem zajímavější to ale je, když tento fakt dokážete využít. 

Je to jednoduché – stačí určitou činnost provádět pravidelně a vyčkat až se z ní stane návyk. Kdy se tak stane bude hodně individuální – obecně si ale myslí, že se jedná o 2-6 týdnů. A nezapomeňte, že nejtěžší je se odhodlat a začít. Pak už to jde samo.

Tipy, kde lze návyky využít:

• životospráva (sport, strava, spánek, otužování)
• práce (plnění důležitých úkolů, komunikace, operativa)
• vztahy (činnosti s partnerem, setkávání s přáteli a rodinou)
• vzdělávání (studium, četba)
• pozitivní myšlení

Půst je znám od pradávna zejména v náboženství. Nejznámější je pravděpodobně muslimský Ramadán nebo křesťanské Velikonoce.

Novodobý půst může být využíván ke zkvalitnění života na podobných principech jako ten náboženský. Podstatou postění se je odmítání určité potravy, činnosti, věci apod. po určitou dobu s cílem se poté vrátit zpět se k odmítanému a mít z toho znovu větší užitek.

Půst může být také jednoduchou cestou k brzdění zvyšování životní úrovně, se kterou se přímo váže také zvyšování životních nákladů. Logika je jednoduchá. Jakmile si dopřáváme kvalitnější a větší věci, stanou se pro nás po čase standardem. Chceme-li mít zase větší užitek, často musíme sáhnout zase po dražších věcech a tento koloběh je prakticky nekonečný až narazíme na strop v příjmech.

Půst můžete zkusit aplikovat všude tam, kde cítíme chuť zakoupit něco o úroveň vyššího, ale říkáte si „opravdu to potřebuji?“. Půst potřebu často buďto oddálí nebo vyvrátí.

Neříkám, že půst je potřebný nebo že zvyšování životní úrovně je špatné. Může to být ale zajímavá zkušenost. Pro mne jí půst je.

Půst aplikuji např. na částech potravy, alkoholu, autě, době na internetu, době na soc.sítích nebo délku spánku.

8.30 – 10.30 Žába

10.30 – 12.30 Operativa + e-maily a telefony

12:30 – 13:00 Oběd

13:00 – 15:00 Ostatní úkoly mimo žábu + pochůzky (jsou-li) + e-maily a telefony

15:00 – 17:00 Ostatní úkoly mimo žábu + operativa (+ aktualizace stavů úkolů, příprava žáby na druhý den)

Když sněží, celý svět jakoby se zastavil. Auta jezdí pomaleji, lidé chodí pomaleji. Vteřinová ručička hodinek se pohybuje pomaleji.

Rád odhrabuji sníh z auta. Opravdu si to užívám. Baví mě pomalá jízda. Dřív jsem byl z jízdy po zasněžené dálnici rychlostí 50km/h roztěkaný a nervózní. Dnes si to užívám.

Před pár dny jsem běžel poprvé na sněhu. Těch 9 km v chumelenici bylo úžasných.

Není to tak dávno, kdy jsem si přál žít v teplých krajinách. Toto by mi ale zcela určitě chybělo.